Doprava zdarma od 990 Kč

Doprava zdarma

Kateřina Smutná: Díky kolostru jsem nebyla rok nemocná



Kateřina Smutná je česká běžkyně na lyžích, která 10 let reprezentovala Rakousko. V roce 2016 se vrátila do Česka a věnuje se především dálkovým běhům. Se sympatickou rodačkou z Jablonce nad Nisou jsme si popovídali o jejím sportovním životě. 

 

 

Ahoj Katko, moc rádi Tě vidíme a děkujeme, že sis na nás udělala čas, i když máš právě období náročného tréninku. Začnu otázkou, která mě zajímá nejvíce. Deset let jsi úspěšně lyžovala za Rakousko, před roky ses rozhodla vrátit zpátky a reprezentovat Českou republiku. Co Tě k tomu vedlo? Seš tady spokojená, daří se Ti?

 

Do Rakouska jsem odešla v roce 2004 a v letech 2006–2015 jsem tuto zemi reprezentovala na dvou Zimních olympijských hrách a pěti Mistrovství světa. V roce 2016 jsem přestoupila zpět pod českou vlajku, abych jednak udělala radost lidem v CZ, kteří mi fandili a pak i já toužila zažívat atmosféru závodů v českém týmu. Taky se mi jevilo dobré pomoci holkám v tréninku a motivovat je. Ne všechno se povedlo, mladší generace je trochu jiná a někdy jí úplně nerozumím. Přijde mi, že až na výjimky nepotřebují rady od zkušenějších. Já se tedy věnuji naplno svým maratonům a těší mě, že jsem přivezla šest zlatých pro ČR ze světové série Ski Classics – lyžařských dálkových běhů, a udělala spoustě lidem doma radost.

 

Téměř celou lyžařskou kariéru jsi sprintovala, poslední roky se věnuješ spíše dálkovým běhům. Vypadá to, že dlouhé vzdálenosti Ti sedí, Jizerskou padesátku si vyhrála už 2x. Baví Tě dlouhé trasy více než sprint a budeš v nich pokračovat?

 

Ve sprintu jsem dosáhla největších výsledků jak ve světovém poháru, tak i na ZOH a MS. Třeba dvakrát 4. místo ve svěťáku,11. místo na ZOH ve Vancouveru i na MS v Sapporu a 8. místo ve sprintu dvojic na ZOH v Sochi. Bylo to ale hodně nervózní závodění, obrovské napětí, aby se na té krátké trati neudělala chyba. Není pak šance to dohnat. V dálkových bězích využívám celé roky trénování, protože jsem netrénovala vždy jen na tříminutový závod, ale i na tratě půlhodinové. Trénink se vlastně moc nezměnil, co se týče hodinového ročního objemu. Natrénuji kolem 800 hodin za rok a není to jen o vytrvalosti. Rychlostně se každý maratonec musí udržovat velmi pečlivě. Samozřejmě že u dlouhých tratí už zůstanu. Je tam výborná atmosféra, popularita těchto závodů je obrovská. Vítězstvím na Vasově běhu si člověk vytvoří určitý respekt a uznání, že něčeho velkého dosáhl a jsem za to ráda.

 

Jak vypadá Tvůj tréninkový plán přes zimu? Máš vůbec čas relaxovat?

Jak napadne sníh všichni se snažíme nalyžovat co nejvíce hodin. Já s trenérem preferujeme jeden trénink dopoledne na lyžích a odpoledne běhám a posiluju v teple na trenažéru. Regenerace je velmi důležitá, kdo to podcení, může být celou sezonu unavený, aniž by o tom věděl. Jen ty výkony a výsledky se nedostavují.

 

Jak podle Tebe výživa a doplňky stravy ovlivní sportovce, jeho trénink, výkon a zdraví? Jaký je tvůj “recept” na zdraví?

My máme takovou jednoduchou metodu. Velký trénink velké jídlo, malý trénink malé jídlo. Určitě co nejméně chemie, spíš vůbec. Potraviny z Bio farem a doplňky stravy taktéž. Každý trénující sportovec potřebuje zůstat zdravý a kvůli tomu se hodně zaměřuji na podporu imunity. Kolem nás je spousta možností, jak si zabezpečit bezchemickou cestu pro svoje zdraví, já se o to snažím.

 

A jak ses dostala ke kolostru Betula? V čem Ti pomáhá?

Před rokem navštívil Honza Halla náš tým před zahájením serie Ski classics v Livignu, tehdy jsem byla přiotrávená v důsledku havárie v domě, kde jsme bydleli. Byla jsem bez síly jako po těžký viróze. Vyslechla jsem ho, okamžitě si brala deset kapslí kozího kolostra po dobu 3 dnů a postavila se na start s tím, abych dojela. Byla jsem druhá v závodě La Sgambeda těsně za vítězkou za Švédska. Tím jsem se stala věrnou konzumentkou kozího kolostra od Betuly. Velmi kvalitní kozí kolostrum má u mne výsledek ten, že jsem od loňského listopadu nebyla nemocná, pouze lehce nachlazená max. dva dny bez následků na můj výkon, což je vynikající poznatek.

 

 

Neodpustím si ještě jednu otázku na tělo. Jaké to je mít trenéra a přítele v jedné osobě? 🙂 Oddělujete nějak sportovní a osobní život, pokud je to vůbec možné?

My prostě k sobě paříme. Říkáme, že jsme spolu 25 hodin denně 400 dní v roce…..je to plnohodnotné manželství bez papíru. Sport se u nás probírá, když je to potřeba. Fanatismus to ale není. Máme velkou rodinu, ta je oporou i v těch nejhorších chvílích, které život přináší. Náš sportovní život je pro nás přirozenou cestou a nepotřebujeme ho oddělovat od ostatního. Důležité je mít kolem sebe přátele na které je spoleh a být optimistou. U nás je většinou legrace… no, to trochu kecám 😊 😊 😊

 

Mockrát díky za odpovědi a ať se Ti daří!

s