Plyšová Betulka slaví 10 let. Nahlédněte za šicí stroj rodinné dílny, kde vzniká
Plyšová kozička Betulka je s námi už 10 let. Za tu dobu se z ní stal mazlivý parťák pro děti i symbol poctivé ruční práce. Nahlédněte s námi do malé rodinné dílny paní Heleny Foltánové z Jihlavy, kde každá Betulka vzniká s takovou péčí, kterou v sériové výrobě jen tak nenajdete.
Helenko, o vaší firmě je známo, že si zakládáte na poctivé ruční práci. Vzpomenete si ještě na úplně první hračku, kterou jste kdy ušila? Jaká k ní vedla cesta?
To si vzpomínám velmi dobře – jako by to bylo včera. Jsem vyučená pánská krejčová, ale to mě moc nebavilo. Bavilo mě kreslit a následně šít, a tak jsem šila polštářky pro radost a jako dárky. Pak jsem ušila první hračku – medvídka – jako součást polštářku pro kamaráda od tatínka. Udělala jsem jich rovnou víc a vzala je s sebou na oslavu. Kolem šel neznámý pán, který mi řekl osudovou větu: „Ženská, proč se tím neživíte?“. Polštářek si ode mě vzal, a tak začala naše spolupráce. Dělala jsem to šití bokem k mé práci vychovatelky.
V dnešní době levné sériové výroby z dovozu jste zůstala věrná českému řemeslu. Co Vás u šití hraček drží už tolik let?
Tahle práce nikdy není tak dobře ohodnocená – třeba já jsem začala podnikat, až nebyly děti tak malinké. Teď mám na to čas a taky jsem zapojila celou svou rodinu. Hlavně mě to prostě baví – navrhovat i šít – potřebovala bych na ty své nápady více životů. Drží mě nadšení a chuť vymýšlet něco nového. Jsem nadšená z toho, že je o to zájem a lidé si ruční práce váží. Umí ji ocenit. Nejvíce se jim líbí, že každý kousek je originál, protože díky ruční práci vypadá každá hračka jinak.
Jak se zrodil nápad šít kozičku právě pro nás?
Byla jsem oslovena Vaší kolegyní Janičkou. Jsem zvyklá navazovat velmi osobní vztahy a tady to bylo okamžité – padly jsme si do noty. Je to už deset let! Kozička prošla minimální změnou, v základu je vlastně pořád stejná – oživili jsme jen ouška (puntíky, květinky) a oči, které jsou teď vyšívané, předtím byly lepené nezávadným lepidlem. Kozičku jsem nikdy nikomu jinému neudělala, tento střih je jen Váš. Je navržená hlavně pro děti, aby byla akorát do ruky a aby šla posadit – proto má delší nohy. Takhle se osvědčila. Typický podpis jsou oči, které jsou na všech mých výrobcích stejné.
Betulka není jen „obyčejný plyšák“, je to symbol čistoty a přírody. Jak probíhal vývoj její podoby? Museli jsme ladit hodně detailů, než vypadala přesně takto?
Návrh byl přijatý na první dobrou – udělala jsem návrh, posadila Betulku na krabici ve výrobně a vyfotila jsem ji. A okamžitě byla přijatá. Z kresby se vytáhnul střih, ušil se prototyp a ten se líbil, tak se mohlo začít šít. V průběhu času byla jen oživená ouška a oči. Dřív se oči lepily – lepidlo bylo nezávadné, certifikované. Ale teď je přišíváme entlovacím stehem.
Zákazníky vždycky fascinuje ten proces „zrození“. Z kolika jednotlivých dílků látky se vlastně jedna kozička Betulka skládá?
Hlava je ze 14 dílků, tělo z 20 dílků – celkem tedy 34 dílů. Každý díl je ručně namalovaný, vystřižený a vycpaný (rohy, nohy, kopýtka).
Materiál je u hračky klíčový. Z čeho je Betulka ušita a jak náročné je vybrat materiál, který je příjemný na dotek, ale zároveň odolný pro dětské ručky?
K tomu jsme se museli trochu dopracovat. Ze začátku byla z flísu, ale protože jsem nevěděla, co by to udělalo po vyprání, hledala jsem rychle jiný materiál. A našla jsem ho! Mikroplyš, certifikovaný pro děti bez omezení věku (0+). Můžete dát hračku miminku, může ji okusovat a nic se nestane. Necháváme ho testovat ve Státním zkušebním ústavu – ten testuje hořlavost (nesmí hořet plamenem), používá trhací stroje (nesmí povolit švy), namáčí ho do roztoku simulujícím sliny a testuje, jestli se z hračky něco neuvolňuje. Na Betulce taky nenajdete žádné kovové knoflíky ani jiné komponenty. Látka je vodoodpudivá, čistí se skvěle, může se prát. Kvalitní výplň navíc nezdeformuje tvar a zajišťuje, že plyšákovi neupadnou oči.
Kdybychom stopovali čas od prvního střihnutí do látky až po poslední steh – jak dlouho trvá ušití jedné kozičky?
Přes 2 hodiny, ve kterých je zahrnuto stříhání látky, malování a střih. Podílí se na tom dohromady 4 lidé – všichni z mé rodiny.
Co je na šití Betulky technicky nejnáročnější? Jsou to uši, kopýtka, nebo ten její milý výraz v obličeji?
Na úsměv mám šablonku, ale nejnáročnější jsou nožky. Prvně se musí na každý díl našít kopýtko, pak to dát k sobě a vycpat, aby to sedlo. Pacičky trvají déle.
Co Vám udělá největší radost, když vidíte hotovou Betulku odcházet k novému majiteli?
Mě to baví stejně, jako když jsem začala. Chtěla bych tady být minimálně do 105 let, abych mohla šít pro Vás a všechny své spokojené zákazníky co nejdéle. A realizovat všechny mé nápady!